Černá Hora 2008
17. 7. 2009
Černá Hora – Bar 28.6 - 12.7.2008Do Chorvatska jezdí každý a domluvíte se tam česky a protože jsme tohle nechtěli, padl návrh na Černou Horu. Od Makarské riviéry je to dalších 300 km na jih po pobřeží a zdálo se nám, že i to sluníčko tam nějak víc připaluje.
Odjezd byl plánován na 28.6 na třetí hodinu ranní. Cesta vedla z Padochova (malá víska u Brna) po dálnici přes Slovensko, Maďarsko
Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko až Do Černé Hory. Dle plánu proběhlo první přenocování v Bosenském městě Tuzla. První den jsme najeli 750 km a z představou, že nás ještě asi 500 km čeká druhý den , jsme spokojeně usínali. Následující den vedla naše cesta přes město Sarajevo, kde byly na místních domech vidět pozůstatky po nedávné válce a turisty fotící jejich domy tam nemají moc rádi, takže ještě honem nějaké fotky a jede se dál. Následujících 80 km se táhlo klikatými silničkami do hor, kde jsme měli to štěstí a potkali za sebou dva kamiony a ohromnou kolonu aut. Zvyklí z českého bodového systému jsme nějaký čas poslušně jeli za nimi, ale v Bosně, stejně tak v Černé 
Hoře a Albánii neplatí pravidla silničního provozu a proto jsme se postupně všichni dostali až před ně. Při výjezdu jedné ze zatáček se na silnici objevil místní policista a s typickým gestem nás zastavil… Pomalu jsme se loučili s dovolenou a všemi našetřenými penězi, protože podle předpisů jsme rozhodně nejeli. Zastavil nás ale proto, že na kopci probíhal odstřel skály, takže naštěstí jen malá neplánovaná přestávka. Teď už zbývalo jen nezaspat povolení k odjezdu, protože celá kolona aut byla za námi. Asi po hodince jízdy silnicí, která připomíná spíše polní cestu jsme dorazili na hraniční přechod, který spojuje BiH s Černou Horou. Na 
straně Bosny bylo pět celníků, evidentně milujících motorky, takže při odjezdu každý musel povinně pořádně protůrovat svůj stroj. Černohorský celník už nebyl tak sdílný ale i tam vše dopadlo dobře a pokračovali jsme směr Nikšič, hlavní město Podgorica přes tunel Sozina až do města Bar. Po únavném hledání ubytování jsme konečně našli to, co jsme hledali. Pokoje z balkónem, výhledem na moře, s klimatizací a to vše za pouhých 15 Euro na noc.
Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko až Do Černé Hory. Dle plánu proběhlo první přenocování v Bosenském městě Tuzla. První den jsme najeli 750 km a z představou, že nás ještě asi 500 km čeká druhý den , jsme spokojeně usínali. Následující den vedla naše cesta přes město Sarajevo, kde byly na místních domech vidět pozůstatky po nedávné válce a turisty fotící jejich domy tam nemají moc rádi, takže ještě honem nějaké fotky a jede se dál. Následujících 80 km se táhlo klikatými silničkami do hor, kde jsme měli to štěstí a potkali za sebou dva kamiony a ohromnou kolonu aut. Zvyklí z českého bodového systému jsme nějaký čas poslušně jeli za nimi, ale v Bosně, stejně tak v Černé Hoře a Albánii neplatí pravidla silničního provozu a proto jsme se postupně všichni dostali až před ně. Při výjezdu jedné ze zatáček se na silnici objevil místní policista a s typickým gestem nás zastavil… Pomalu jsme se loučili s dovolenou a všemi našetřenými penězi, protože podle předpisů jsme rozhodně nejeli. Zastavil nás ale proto, že na kopci probíhal odstřel skály, takže naštěstí jen malá neplánovaná přestávka. Teď už zbývalo jen nezaspat povolení k odjezdu, protože celá kolona aut byla za námi. Asi po hodince jízdy silnicí, která připomíná spíše polní cestu jsme dorazili na hraniční přechod, který spojuje BiH s Černou Horou. Na straně Bosny bylo pět celníků, evidentně milujících motorky, takže při odjezdu každý musel povinně pořádně protůrovat svůj stroj. Černohorský celník už nebyl tak sdílný ale i tam vše dopadlo dobře a pokračovali jsme směr Nikšič, hlavní město Podgorica přes tunel Sozina až do města Bar. Po únavném hledání ubytování jsme konečně našli to, co jsme hledali. Pokoje z balkónem, výhledem na moře, s klimatizací a to vše za pouhých 15 Euro na noc. Právě se nacházíme ve vesničce Dubrava, asi 10 km od města Bar. Po ubytování následovala první cesta do moře, které bylo od našich apartmánů 
vzdáleno asi 400 m. Oblázková pláž i moře bylo čisté a i turistů tu ještě moc nebylo. Druhý den nastalo plánování výletů. Volba padla na nejstarší město na Jadranu - Budva. Vyniká krásnou pláží a labyrintem obchůdků, něco jako medina v Tunisku. Další nápad byl přístavní město Kotor odkud už je to jen kousíček do národního parku který má rozlohu 6400 hektarů a klikatí se úzkou silničkou o délce 25 km až na samý vrchol hory Lovčen, kde najdeme mimo nádherného výhledu na boku Kotorskou (záliv dlouhý 28 km) města Kotor a Cetinje i Njegošovo mauzoleum (černohorský panovník). Po cestě zpět, je nádherný pohled na 
ostrůvek Sveti Stefan který byl v minulosti rybářskou vesničkou, ale nyní se jedná o luxusní hotel s nádherným výhledem na moře. Zajímavý výlet byl i do Albánie. Hlavní město Tirana na mě působilo smutným dojmem, i když silnici lemovali stánky se všemi možnými věcmi, je tu stále vidět chudoba a všudypřítomná špína. Kuriozitou zůstává, když na silnici potkáte koňské povozy a vedle nich luxusní Porsche Cayene nebo Bmw X5. Neexistují zde žádná pravidla silničního provozu, platí tu zákon silnějšího, proto vůbec nepřekvapí, když nás předjíždí houkající a blikající policejní vůz, který předjíždí autobus a 
tento policejní vůz je ještě předjížděn terénní Toyotou v situaci, kdy do protisměru jede druhý autobus, který musí bleskovým manévrem uhnout až na krajnici… Na zpáteční cestě nás čeká malý problém s píchlou zadní pneumatikou na Varaderu, ale díky Martinovi, který vzal sebou knoty na lepení vše dopadlo dobře a během pár minut pokračujeme dál. Tento výlet pomalinku završuje naši dovolenou a všichni se chystáme na zpáteční cestu domů. Já s Martinem jsme skupinku opustili již o den dříve, abychom pozdravili naše známé na ostrově Krk v Chorvatsku a odtud pokračovali druhý den večer do Brna. Zpáteční cesta proběhla u obou skupin bez problémů, jen to deštivé počasí které nás v ČR 
přivítalo a které tu následující týden panovalo nebylo vůbec příjemné. Přece jen přechod z teplot kolem 40 stupňů ve stínu a nastávající pracovní týden byl velice dramatický.
vzdáleno asi 400 m. Oblázková pláž i moře bylo čisté a i turistů tu ještě moc nebylo. Druhý den nastalo plánování výletů. Volba padla na nejstarší město na Jadranu - Budva. Vyniká krásnou pláží a labyrintem obchůdků, něco jako medina v Tunisku. Další nápad byl přístavní město Kotor odkud už je to jen kousíček do národního parku který má rozlohu 6400 hektarů a klikatí se úzkou silničkou o délce 25 km až na samý vrchol hory Lovčen, kde najdeme mimo nádherného výhledu na boku Kotorskou (záliv dlouhý 28 km) města Kotor a Cetinje i Njegošovo mauzoleum (černohorský panovník). Po cestě zpět, je nádherný pohled na ostrůvek Sveti Stefan který byl v minulosti rybářskou vesničkou, ale nyní se jedná o luxusní hotel s nádherným výhledem na moře. Zajímavý výlet byl i do Albánie. Hlavní město Tirana na mě působilo smutným dojmem, i když silnici lemovali stánky se všemi možnými věcmi, je tu stále vidět chudoba a všudypřítomná špína. Kuriozitou zůstává, když na silnici potkáte koňské povozy a vedle nich luxusní Porsche Cayene nebo Bmw X5. Neexistují zde žádná pravidla silničního provozu, platí tu zákon silnějšího, proto vůbec nepřekvapí, když nás předjíždí houkající a blikající policejní vůz, který předjíždí autobus a tento policejní vůz je ještě předjížděn terénní Toyotou v situaci, kdy do protisměru jede druhý autobus, který musí bleskovým manévrem uhnout až na krajnici… Na zpáteční cestě nás čeká malý problém s píchlou zadní pneumatikou na Varaderu, ale díky Martinovi, který vzal sebou knoty na lepení vše dopadlo dobře a během pár minut pokračujeme dál. Tento výlet pomalinku završuje naši dovolenou a všichni se chystáme na zpáteční cestu domů. Já s Martinem jsme skupinku opustili již o den dříve, abychom pozdravili naše známé na ostrově Krk v Chorvatsku a odtud pokračovali druhý den večer do Brna. Zpáteční cesta proběhla u obou skupin bez problémů, jen to deštivé počasí které nás v ČR přivítalo a které tu následující týden panovalo nebylo vůbec příjemné. Přece jen přechod z teplot kolem 40 stupňů ve stínu a nastávající pracovní týden byl velice dramatický.Pokud by se někdo chystal na výlet do CG můžu jen doporučit apartmány ve kterých jsme spali. Náš pobyt neměl absolutně chybu! Za celou dovolenou jsme najeli asi 3.250 km bez vážnějších problémů a jen chci upozornit na klouzající asfalt který je v BiH a CG prakticky všude.
Komentáře
Přehled komentářů
Torsion bras de quelqu'un est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre determination bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/au-bout-de-combien-de-temps-le-cialis-fait-il-effet/
What is a normal blood strain
(ARomyHousy, 9. 7. 2018 13:34)