Jdi na obsah Jdi na menu
 


Černá Hora, Albánie 2009

16. 7. 2009
Dovolená na Balkáně
 
Letošní dovolená byla zvláštní tím, že jsme se již podruhé za sebou vypravili na stejné místo a to do Černé hory poblíž městečka Bar, do vesnice Dubrava. Obrazek
Vyráželi jsme 24.6. v 6:30 , protože původní plán vyjet už ve 2 ráno byl překažen deštěm a odjíždět už z domu za deště se nám vážně nechtělo. 

 

 

 

 

Dovolenou jsme absolvovali ve složení:

Jirka+Nikol – Yamaha FZS 1000 Fazer

Andrea – Suzuki GS 500 E
Filip – Honda CBR 600 F
Mirek+Martina – Honda 1000 XLV VARADERO
Cesta byla naplánovaná na dva dny a vedla přes Brno po dálnici do Bratislavi, přes hraniční přechod Rajka do Maďarska a dále přes města Csorna, (1) kde nás na cca 100 km chytl déšť, Sárvár, kolem jezera Balaton až na hranice s Chorvatskem, které jsme přejeli přes přechod Terezino Polje. Chorvatskem jsme jen projeli a pokračovali směr Banja Luka (BiH) (2)  kde bylo naplánováno najít ubytování. Kolem 18.30 jsme na místě a začíná hledání vhodného, po chvíli již jakéhokoliv přenocování. Nakonec se ptáme na benzince a 3 km odtud je hotel kam vyrážíme. Cena za dvojlůžkový pokoj byla 22 euro na osobu, což se nám pochopitelně zdálo moc a tak nastupuje české smlouvání. Vysvětlujeme na recepci, že nepotřebujeme POTVRDU a tak po dohodě s majitelem přichází s návrhem, že za nocleh bez potvrzení chce 15 euro na osobu + 1 euro od každého za zprostředkování slevy. S radostí souhlasíme. Následuje sprcha a po 12 hodinách a 750 km jízdy, zasloužený spánek. Obrazek
Ráno v 7 vyrážíme směr Jajce, Mostar, hraniční přechod Metkovič, Dubrovník a konečně Černá hora. Obrazek Z městečka Herceg Novi přejíždíme trajektem, který stojí 1,5 eura směr Tivat, Kotor, Budva a již od začátku vytoužený Bar! Přijíždíme k apartmánům v 19 hodin. Rychle všechno z motorek dolů, sprcha, něco sníst a jdeme spát. Domácí nás sice čekali a tak si chtěli povídat ale přece jen máme za sebou 420 km po Jadranské magistrále a to znamená maximální rychlost  80km/h a to jen mezi vesnicemi a městy které se po celé této délce táhnou.  
Apartmány jsou vybaveny koupelnou se záchodem, balkonem a klimatizací. To vše za 12 Euro na noc!
Další dny následovalo koupání, výlety, zase koupání a další výlety, ale rád bych zmínil ten, který nás zavedl k největšímu sladkovodnímu jezeru na Balkáně tvořící hranici mezi Černou horou a Albánií. Jeho rozloha je cca 360 km2 a nadmořská výška pouhých 6m. Je v něm na 50 ostrůvků. Z místa odkud vyrážíme je trasa dlouhá 80 km a vede jen po hranice s Albánií. Dostáváme se z vesničky Vladimír nahoru do hor kde se po chvíli před námi rozprostře Skadarské jezero v celé své kráse. Uděláme pár fotek a pokračujeme v okružní jízdě směrem k mini plážičce do vesničky Livari. Po klikaté cestě se dostáváme až k okraji jezera. Voda je čistá a teplá. Už, už se vyslíkáme do plavek když si všimneme, že ve vodě plavou hadi. Koupání tedy necháváme na později a alespoň vychutnáváme ten krásný pohled na Skadarské jezero. Na zpáteční cestě, těsně před městečkem Virpazar, obdivujeme uprostřed jezera kamennou stavbu, která sloužila jako vězení pro neplavce (26) a most který spojuje pobřeží CG s hlavním městem Podgorica ve kterém se teploty v letním období pohybují až kolem 40 stupňů. Po návratu se od domácího dozvídáme, že hadi ve Skadarském jezeře nejsou jedovatí a koupat jsem se tedy mohli… No co, vracet se už nebudeme. 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Další výlet byl inspirován internetem ještě z domova a to navštívit Albánské město Koman, ze kterého vyjíždí 3x denně trajekt na okružní plavbu po řece Drin a můžeme tak obdivovat nedotknutelnou albánskou přírodu. Chystáme jídlo a hlavně pití a vyrážíme přes zbrusu nový hraniční přechod Muriqan na kterém čekáme v koloně asi 15 aut, protože páni celníci dostali počítače a vše se tak patřičně zkomplikovalo. V koloně potkáváme čechy a dáváme se do řeči. Jsme odbavení a pokračujeme  do města Shkodër do kterého vede jen jeden úzký, dřevěný most, přes který musí projet všechna auta a projít všichni pěší. Tohoto využívají albánské děti k tomu, aby před mostem na kterém vždy v jednom směru čekají auta než projedou ta z druhého směru, žebrají. Pokud se ničeho nedočkají, hledají něco, co by si vzali jako suvenýr. Naštěstí u nás nic nenašli  a když  auta ještě stála, museli jsme prokličkovat a jet pryč, protože byli opravdu neodbytní. Naštěstí v Albánii neexistují pravidla silničního provozu, takže pár motorek se na most vždy vejde. Po průjezdu městem, ve kterém nejsou žádné směrovky, nacházíme odbočku na vesnici Koman. Stojí na ni: KOMAN 35km. To jsem ale netušil, jak dlouho tuto vzdálenost pojedeme. Asi za 5 km skončily vesnice a začala jen cesta lemující vrcholky hor a táhnoucí se v délce 30 km vyprahlou krajinou. Na silnici se střídaly díry, hrboly, šotolina a kamení s místy kvalitním asfaltem a hlavně osly, kteří stáli v prostředku silnice a nehodlali odejít. Proč taky, když tu projede auto jednou za den! Do Komanu jsme dorazili asi za 90 minut. Vesnice byla vidět už z výšky a měla celkem 6 domů z toho 2 „restaurace“ a jeden hotel, ale po trajektu ani stopy. Rozhovor s domorodcem, který obsluhoval v jedné z hospůdek , ve které byl sám, nevedl k ničemu. Německy, Anglicky ani česky jsme se s ním nedomluvili a na každou otázku nás posílal zpět do hor. Protože na mapě byla tato vesnice uvedena jako „konec světa“ ze kterého cesta dál nevede, zvolili jsme proto návrat po nekonečně dlouhé a rozbité silnici. Zpět do Dubravy jsme dojeli kolem 16 hodiny zničení, jako kdybychom běželi maraton.  Obrazek
 
Výletů bylo dost a teď se ještě trošku opálit a pomalu se chystat na zpáteční cestu. Odjezd byl plánován na sobotu 4.7. na 2 hodinu ranní, ale protože v pátek dopoledne pršelo, rozhodli jsme se sbalit a vyrazit po krátkém odpočinku ještě týž den. Odjíždíme ve 13 hodin a protože se nechceme plahočit dva dny po okreskách, volíme cestu po dálnici. Nejhorší úsek po pobřeží do města Ploče které leží na půl cesty mezi Dubrovníkem a Makarskou a kde také začíná chorvatská dálnice jsme zvládli za 6 hodin. (Bar-Ploče cca 250km). ObrazekNajíždíme na dálnici A1 a na ukazatelích se objevuje nápis Zagreb 470km. Strašná představa, ale naše cestovní tempo se pohybuje v rozmezí od 140 – 170 km/h a při každé zastávce na tankování se příliš nezdržujeme a tak cesta rychle utíká a ve 23 hodin přejíždíme hranice do Slovinska. Maribor je kousek a potom už jen Graz, Vídeň a přes Mikulov zpět do malé vesničky u Brna – Padochov.

 

 

Motorka fungovala skvěle, ikdyž na albánský a černohorský benzín se jí moc jezdit nechtělo, ale vše se měnilo s natankováním v Mikulově 100 oktanového benzínu.

  Obrazek Obrazek
 

 

 

 

 

 

 

Dovolená v číslech:

Počet dní dovolené: 10
Najeto celkem 2800 km
Cesta tam 1.170km a 24 hodin jízdy
Cesta zpět 1.260km a 15 hodin jízdy
Celková cena dovolené 570 Euro/ 2 osoby
Poplatek za celou Chorvatskou dálnici + dálniční známky v SLO a A 35 euro.
 
Na závěr bych velice rád doporučil všem, kteří se chystají do Černé hory, právě apartmán Vila zalazaksunca, kdy jsme mi již druhým rokem bydleli. Adresa apartmánů je na googlu: www.vilazalazaksunca.com . Bližší informace nebo případnou rezervaci zajistím.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář