Jirkovy stránky

 O Rumunsku někteří mluví jako o zaostalé zemi, kde vás přinejmenším okradou, jiní obdivují hezkou přírodu a památky, zeptáte-li se kteréhokoliv motorkáře - řekne vám Fagaraš nebo Transalpina. Bude nejlepší si tohle všechno ověřit na vlastní kůži a do Rumunska se vypravit.

Pro naši expedici je stanoveno datum 24.8.-5.9.2014. Společnost mi dělá Roman a Kamila na KTM. Fazer není ideální motorka do terénu, ale nějak to přece musím zvládnout. V neděli ráno vyrážíme. Cestu zvládáme rychle a po přesunu Slovenskem a Maďarskem míříme přes město Oradea až k cíli dnešní cesty Alesd. Ubytováváme se v penzionu a zjišťujeme, že už jsme vlastně tady - v Rumunsku. Na hranicích nemáme sebemenší problém, nikdo nikde neškemrá drobáky a nechystá se nás zabít, je to jako bychom byli ještě v Maďarsku, jsme přece jen kousek od hranic. No nic, uvidíme zítra, jak se posuneme o kousek dál.

Ráno vstáváme do pěkného dne, ale trošku mi ho zkazil Roman, když mi oznámil, že nás čeká malý offroad. Pojedeme po „bílé“ na přehradu Gilau. No co, bílá je přece u nás normální silnice - tak jedeme. Po pár kilometrech odbočujeme z hlavní silnice a tady je teprve vidět to pravé Rumunsko. Silnice se mění na panelku, občas i bez panelů a velký pozor musíme dávat na koňské povozy, toulavé psy a samozřejmě silnici nesilnici. Je až neskutečné jak se dokáže povaha silnice změnit na pár kilometrech. Kdykoliv odbočíme z hlavní, nečeká nás nikdy nic dobrého, tedy alespoň mě na Fazerovi, KTM jede pořád a neohroženě dál. Celkem rovný asfaltový povrch je z části nahrazen dírami mezi kterými se těžko manévruje i na motorce a když už to vypadá, že to nejhorší máme za sebou, silnice skončí úplně. Písek, bláto, díry – nic jiného. Při rychlosti 20 km/h se to všechno dá zvládat, ale domácí tady jezdí žigulíkama a dáčkama rychlostí blesku. Při pohledu na stav jejich vozidel, je mi to ale jasný. Jak vypadá auto je všem jedno – důležité je dojet. Po dlouhých hodinách kličkování, dojíždíme k jezeru Laguna Albastra u obce Aghiresu, kde si dáváme oběd a pokračujeme další hodinu na hlavní silnici. No, na hlavní – na silnici s hrbatým asfaltem. Zastavujeme u lesa na malé občerstvení a nacházíme pár hříbků, bereme je s sebou a po celodenním offroadu zastavujeme u penzionku a připravená houbová polívka je výborná. Dozvídám se, že takto bude vypadat téměř každý druhý den, no paráda, ještě že jedu sám a mám tedy starosti jen o to, co bolí mě.

Dnes nás čeká 300 km dlouhý přejezd do klášterního komplexu Monastera B â r s a n a - je to vesnice v karpatských horách Maramures na severu Rumunska . V obci je jeden z nejkrásnějších klášterů v Rumunsku, současně však – pokud jde o stavební památky velmi zvláštní - klášter Barsana. Krása a jedinečnost tohoto komplexu je oceněna UNESCO. První kostel v tomto areálu byl postaven v roce 1720. Je to celodřevěná stavba s mnoha ručně vyřezávanými díly. Na práci na něm se podíleli někteří z nejtalentovanějších řemeslníků z kraje Maramures. Při budování této stavby nebylo použito žádné elektrické nářadí nebo hřebíky. Na počasí moc štěstí nemáme a začíná pršet. Nafotíme pár snímků, prohlédneme si celé místo a pokračujeme hledat nocleh. Dnešní výlet byl hodně zdlouhavý a cestou nebylo nic moc k vidění. Seženeme ubytování v Moisei pro 3 za 60 leu ( 360,- korun ) přiobjednáváme si večeři se snídani a jdeme spát.

Ráno se budíme do deštivého dne. Bohužel za celý den pršet nepřestane a tak jedeme na těch děravých cestách v dešti. Po nějakém čase jsem se už naučil rozeznávat hloubku děr na silnici jen pohledem. Pokud je v nich voda čistá, dá se do ní vjet bez újmy na zdraví, pokud je kalná, jde většinou o díru s průměrem nad 1 metr a hloubkou minimálně 30 cm, tak do té bych raději nejezdil. Takže vše má své pro a proti a díky dešti poznávám nové možnosti cestování. Dalším problémem při jízdě v dešti jsou jisté zbytky, které zůstávájí na silnici ležet po koních. Protože i kůň a kráva musí být z něčeho živ a představa, že mi to v zatáčce uklouzne přímo na kravinci a padnu do druhého, je dost děsivá, proto musíme opatrně. Nikdo se tam nezalamuje odklízením výkalů, takže všechno spláchne déšť nebo auta rozjezdí... Zastavujeme na benzince a přijíždí vytuněná Laguna. Spojlery až k zemi, pěkná kola, nikde žádný škrábanec ani rez... Nevím k čemu to auto používá, ale silnice, která vede k benzince a od ní je pořád dost hrozná. Možná bydlí za benzinkou a jezdí jen tankovat...těžko říct. Naštěstí pro mě a moji motorku už za pár kilometrů najíždíme na státní silnici a projíždíme Bicazskou soutěskou. Ta se nachází v severovýchodní části země na hranicích žup Neamţ a Harghita. Tato přírodní zajímavost byla vytvořena vodami řeky Bicaz, která tady svým tokem protíná ostré vápencové skalní stěny. V části soutěsky zvané „Peklo“ (Gâtul Iadului) obepínají skály řeku tak těsně, že bylo nutné vytesat silnici přímo do skály. Silnice je tu pěkná a kvalitní, jen po cestě do kopce dojedeme kolonu kterou vede kamion. Po náročném dni dojíždíme do města Praid, kde se ubytováváme a ráno nás čeká výlet do dolu.

Solný důl Praid je jedním z největších zásobáren soli v Evropě.  Praid se nachází zhruba 6 hodin autem od Oradei. Zásoby dolu mohou poskytnout sůl celé Evropě na několik dalších stovek let. Sůl v Praidu je stará 20-22 miliónů let. Nyní je důl z větší části využíván k rekreaci a léčebným pobytům. Vchod tunelu je v malém městečku Praid a do štoly se vjíždí pravidelnými autobusovými linkami, které jezdí každých 30 minut. Vstupné je 20 lei. V dole je lanové centrum, stůl na ping-pong, jezdí se tam na kolečkových bruslích a nebo jen tak posedává v kavárnách a restauracích. Vydrželi jsme tam asi hodinku a pokračovali dál. Dnes už je opět sluníčko, tak se jede o dost lépe. V následujících dnech nás čeká pohoří Fagaraš + Transalpina, hrad Brašov, Bran a Corvin, zřícenina hradu Calnic a samozřejmě Banát a jedna z šesti českých vesnic – Svatá Helena.

Dnešní den je jiný – dnes se zařadíme na seznam těch, kteří projeli slavnou Fagarašskou silnici. Už od rána se těšíme. Z Praidu míříme na Fagaraš. Po cestě se zastavujeme ve městečku Carta, kde je zřícenina hradu ( Cistercian – Monastery ). Nafotíme pár pěkných fotek, poobědváme Čorbu (polívku) a s chutí pokračujeme na vrcholek Karpat. Zachvilku se silnice začíná zvedat do výšky – zastavujeme a pořizujeme pár fotek zespodu. Před námi je vytoužený Transfăgărășan - horský silniční přechod, který je součástí státní silnice s označením DN7C silnice je 169 km dlouhá a spojuje rumunská města Sibia a Pitesti. Jedeme jí od obce Cartisoara až k tunelu Baela – Capra, který leží na vrcholu tohoto silničního úseku. Tento vrchol se nachází mezi dvěma nejvyššími horami Rumunska a to horou Moldoveanu, která je nejvyšší horou Rumunska (2544 metrů) a horou Negoiu. Po projetí tunelu už silnice klesá do údolí a kolem přehrady Vidraru na řece Arges míříme do civilizace. Škoda jen, že nám pohled shora kazily mraky a bylo vidět jen na kousek toho klikatého „zázraku“. Musím se ale přiznat, že jsem čekal od této světové silnice o mnoho víc. Asfalt není nic moc a během 15 minut to máme všechno za sebou. No co – byl jsem tady a viděl to. Ubytováváme se ve vesničce hned pod Fagarašem a nahlas přemýšlíme, co na této silnici všichni vidí.

Ráno vstáváme opět do krásného dne a jedeme na prohlídku města Targoviště. Symbolem města s 90.000 obyvateli je věž Chindiei, kterou nechal postavit Vlad Tepes a na konci minulého století se město proslavilo jako místo, kde byl souzen a popraven Nicolae Ceaușescu a jeho žena Elena. Další naše zastavení je u solného dolu Slanic, ale bohužel jsme tam sami a tak pomocí slovníku louskáme otevírací hodiny. Máme smůlu – poslední prohlídka byla v 15 hodin a teď je o hodinu víc, ještě k tomu je pátek a další možnost jak se podívat do dolu je až v sobotu v 6 hodin ráno. Necháváme tedy důl dolem a jedeme do cíle dnešní ho dne kterým je hrad Rasnov.

Druhý den je také ve znamení návštěvy hradu a to hned toho nejznámějšího – BRAN. Jedná se o populární turistický cíl, zejména díky románu Drákula od Brama Stokera, neboť v románu vylíčený Drákulův hrad se hradu Bran nápadně podobá. Skutečný hrad knížete Drakuly je dnes již zničený hrad Poenari. Hrad Bran vypadá opravdu moc pěkně, i když sem proudí denně stovky návštěvníků, je možno si jej téměř celý projít a všude se podívat. Aby toho dnes nebylo málo, tak poslední zastávka a také, jak později zjistíme, nocleh nás čeká v klášteře Catatea Calnic. Anglicky hovořící průvodkyně nám dává na výběr. Nocleh ve městě za 50 LEI nebo 100 přímo v klášteře. Volba je jasná a dostáváme klíče od celého komplexu, který si můžeme kdykoliv a jak dlouho chceme, prohlížet.

Dnešním dnem pokračujeme v obdivování hradů a klášterů. Na programu je CORVIN ve městě Hunedoara. Jedná se o nejfotografovanější hrad v Rumunsku. Pěkný je, což o to, ale shodli jsme se, že Bran je lepší. Procházíme celý objekl, který je už, jak jinak, dost komerční a pokračujeme vstříc dalšímu zážitku - na slavnou Transalpinu. Silnice má 3 úseky. První vede vesničkami a má krásný povrch který ovšem ve druhém úseku končí a jedeme přes pískoviště a rozbité silnice (tady potkáváme slováky na jawkách) a třetí úsek prudké stoupání na vrchol, ale po nádherném černém asfaltu. Nebýt té velké zimy a toho, že Roman už nějakou dobu jede na rezervu a benzinka pořád nikde (a taky dlouho nebude, protože kdo by ji stavěl v horách) se nám ani moc zastavovat nechce. Jen pár nutných fotek a hurá dolů, do tepla a k benzince. Transalpina je o mnoho hezčí než slavný Fagaraš na tom se všichni tři jednoznačně shodneme. Přijíždíme do první vesnice, kde se ubytováváme. Obchod je kousek, takže koupit večeři a spát.

Po snídani vyrážíme směr Banát. V plánu je místní klášter – poblíž městečka Horez. Potkáváme tady Octávku se zlínskou značkou. Pán tady v klášteře má už 20 let švagrovou a je tady prakticky každý rok. Klášter se zrovna opravuje, takže prohlídka není úplně komplexní, ale pár fotek máme a vyrážíme do Etnografického parku v Curisoaře. Jedná se přírodní skanzen, kde je soustředěno velké množství starých obydlí z celého Rumunska. Jsou tady domy i ze 17 století. Do části domů můžeme vejít a podívat se jak se bydlelo. Je to velice pěkné místo, jen nám to kazilo počasí – 30 stupňů a chůze v moto oblečení. Dnes chceme přespat někde u Dunaje což se nám po dlouhém hledání nakonec daří. Penzion přímo na břehu řeky Dunaj, která tvoří hranici mezi Rumunskem a Srbskem. Hory na druhé straně už je Srbsko. K večeři dáváme Čorbu a jdeme spát.

Dnes je ten den, kdy i my budeme v Banátu. Konkrétně ve Svaté Heleně. Vyrážíme hned po snídani, kterou jsme jako v jediném penzionu dostali v ceně. Hned vedle motorek nám plápolá oheň a místní paní pálí odpadky ze včerejška. Je tam všechno. Suchá tráva, petky a nakonec i plastový lavór, ve kterém to všechno přinesla. Po cestě se zastavujeme na mostě, kde je ve skále vytesaná socha krále Decebaluse – byl to dácký král, který vládl v letech 87-106. Za 90 minut dorážíme do Svaté Heleny. Je to nejkratší přesun za celou dovolenou – jen 90 kilometrů. Parkujeme na náměstí, hned u hospody u Pepsiho. Přímo naproti bydlí Háhnovi a tak se tam, jako většina čechů, ubytováváme. Paní domácí je výborná kuchařka a tak nás zásobuje poctivými dávkami jídla celé dva dny. Bohužel nám druhý den propršelo a tak jsme rádi, že jsme se alespoň podívali nad vesnici už včera. Připadáme si tu jako na českém venkově koncem 60 let. Ve vesnici stojí auta s českými SPZ, jezdí tu koně se senem a ženou se tu krávy z pastvy. Je to zvláštní podívaná. Druhý den jsme chtěli do okolních vesniček, ale bohužel trávíme náši dovolenou sledováním filmů, hraní her a výborným jídlem.

Dnes je čtvrtek a to znamená přejezd z Rumunska do Srbska, kde přenocujeme abychom se nemuseli trmácet celou cestu na zátah. Počasí ovšem vypadá dosti podobně jako včera. Po překonání hranic se Srbskem usuzujeme, že počasí je natolik špatné, že se nám nechce nikde nic hledat a dáváme to tedy až domů. Nebýt 90 minutového zdržení na hranicích mezi SRB a H kde Maďaři všem autům kontrolovali kufr, byla by cesta celkem příjemná. Domů jsem dorazil v 19:30 a ten den najel 850 km.

Rumunsko je pro mě zemí, kam jsem se podíval a kam se nemusím hned tak vracet. Zklamal mě Fagaraš a naopak nadchnul Banát, kam bych určitě zase jel. Příroda tu určitě krásná bude, ale celý dojem kazí nepořádek kolem silnic a v řekách. Je to Balkán se vším všudy.

Celkový nájezd za dovolenou byl cca 4.200 km a finanční náklady 13.500,-

Fotogalerie:  http://jirkaafazer.rajce.idnes.cz/2014_Rumunsko/