Jirkovy stránky

 Švýcarsko 2010

Když jsem loni psal, že naše dovolená do CG byla zvláštní, tak tato byla ještě zvláštnější...

Termín na dovolenou byl naplánován od 16.6 do 6.7. Tak dlouhý proto, že jsem chtěli absolvovat "maraton" po Norském a Švédském království. Asi tři dny před odjezdem začalo v celé evropě pršet a výhled byl takový, že dalších 10 dní má být počasí stejné. Následovalo dlouhé skoumání internetu kam vyrazit. 

Jedno z mála míst kde bylo hezky byl řecký ostrov Kréta. Není to zrovna náš styl letní dovolené - k moři spíše přes zimu, ale než sedět doma a nadávat na počasí, vyrazili jsme na 7 dní do městečka Rethymno na Krétu. Průběžně jsme sledovali počasí ať víme na co se doma připravit. Nakonec se ukázalo, že to byl nejlepší nápad a tato taktika se nám vyplatila. Přijeli jsem domů, vybalili, vyprali, znova nabalili - tentokrát konečně na motorku a za dva dny vyrazili za krásami švýcarské republiky. Cesta byla jasná: Wien-Graz-Udine-Miláno a přes hraniční přechod Chiasso jsem přijeli do kantonu TICINO. Hned za hranicemi vám nalepí na motorku (auto) dálniční známku za 30 euro a nikoho se neptají. Švýcarsko má nejhustší silniční a dálniční síť v Evropě a prakticky každá příjezdová cesta do Švýcarska je po dálnici! Tímto vyřešili problémy se stavěním mýtných bran - jednoduše každému kdo třeba jen projíždí nalepí roční známku a mají vystaráno. Na druhou stranu když si vezmu, že jen za projetí Italské dálnice TARVISIO-MILÁNO jsme platili 33 eur, tak je cena ve Švýcarsku směšná. Také díky tomu, jsou schopni udržovat silnice a dálnice v tak perfektním stavu - nikde žádná díra a záplata. 

První delší zastávku jsme udělali na benzince poblíž městečka Bellinzona. Kanton TICINO patří k nejkrásnějším ve Švýcarsku díky městu Ascona kde je tropické klima a rostou tam i palmy. Protože jsem nesehnali ubytování tady, pokračovali jsme dál přes přes horu svatého Gottharda do města Schwyz (kanton Schwyz) kde jsme po dlouhém hledání a vyptávání konečně narazili na ubytování a mohli se tak po cca 25 hodinách v sedle motorky konečně osprchovat. Nikdy jsme neměli vodu raději než právě teď... Doporučuji nejezdit tunelem, ikdyž se jedná o 3 nejdelší silniční tunel na světě (16,4km), jednak jsou tam velké fronty na semaforech které pouštějí vozy do tunelu a stejně nic neuvidíte. Sjeďte na vedlejší cestu a jeďtě průsmykem hory St. Gotthardo. Nic tak krásného jsem ještě neviděl...  Nádherné zasněžené hory, silnice s neskutečnýma zatáčkama s perfektním povrchem a ten překrásný výhled. Cesta tunelem trvá asi 10 minut (pokud nestojíte v koloně), ale cesta přes vrchol skoro 2 hodiny! Pořád zastavujete a vytahujete foťák, nemůžete se na tu krásu vynadívat. Tak tohle přesně je Švýcarsko!

Další  dny byly ve znamení výletů. Navštívili jsme město Luzern kde jsme si prošli nejstarší, 170 metrů dlouhý, zakrytý dřevěný most na světě se symbolem Luzernu - vodní věží s osmibokým půdorysem. Projeli se vláčkem City Train, odpočinuli jsme si u Vierwaldstättersee (Luzernské jezero) které je 5 největší svoji rozlohou ve Švýcarsku a po ochutnání specialit v místním "mekáči" jsme jeli zpět do Schwyzu.

Další úkol byl vidět Matterhorn, takže nám stačilo dojet "jen" do města Zermatt kde taky končí 

veškerá doprava a ve městě se jezdí jen na ekopohon. Vyjímku mají jen sanitky, hasiči, firmy zajišťující svoz odpadu a zásobování. 

Jeli jsme tedy ze Schwyzu na městečko Andermatt, takže opět né tunelem, ale druhou stranou hory St. Gotthardo.

 Asi po 3 hodinách jízdy jsme se ocitli ve městě Furka - asi na půl cestě k Matterhornu. Naznali jsme, že tento pohled si necháme na některý z dalších výletů do Švýcarska a po pár fotkách jsme

 pokračovali směrem k "domovu". Cestou jsme se zastavili na oběd právě v překrásném Andermattu. Ceny nebyly sice lidové (za kuřecí nugetky s hranolkama, vodu a špagety jsme 

zaplatili 760,- korun) ale když je hlad, člověk se moc nedívá :o)

 Výletů bylo za ty dva dny dost, tak jsme se vydali jen do hor kolem našeho přechodného bydliště. Jednou z nich, ke které jsme našli cestu byl  Ibergeregg - 1406m. Cestou nahoru jsme viděli takové pohledy jako je tento:

Ale z hor honem dolů, protože nás čeká balení a zítřejší přejezd k tolik očekávanému Bodensee, k jezeru které tvoří hranici mezi Německem, Rakouskem a Švýcarskem. Bodamské jezero je největším jezerem v Rakousku a v Německu a druhým největším ve Švýcarsku.

 Je také třetí největší ve střední Evropě po Blatenském a Ženevském jezeře . Na hladině jezera nejsou definované žádné oficiální hranice. Jezerem protéká řeka Rýn a má dalších 236 malých přítoků. Oproti jezerům v našich zeměpisných šířkách je krásně čisté. 

Nad hladinou poletují rackové a každou chvilku se vrhají do vln pro malé rybičky. Odtok vody z jezera obstarává opět řeka Rýn, která na samých hranicích Švýcarska ve městě Schaffhausen vytváří krásnou scenérii v podobě Rýnských vodopádů,

 které jsou největšími vodopády v Evropě.

Bohužel se nám v této části Švýcarska nepodařilo sehnat levné ubytování a tak jsem museli přespat poblíž vesničky ALTNAU  v hotelu za 120 CHF za noc. 

Takže informace z netu, že ubytování je všude a není třeba rezervace byla mylná. Doporučuji vše včas rezervovat přes net. Volné jsou pouze "drahé" hotely a samozřejmě kempy s vlastním stanem.

Druhý den dopoledne jsme vyrazili přes Lichtenštejnské město Schaan - Innsbruck - Salzburg - Linz - České Budějovice směrem k domovu. Po 13 hodinách jízdy a 860 najetých kilometrů jsem konečně doma.

Celkem jsme najeli necelých 3.000 km a celá dovolená nás vyšla včetně benzínu, poplatků v Itálii, dálniční známky ve Švýcarsku a noclehů na cca 12.000,- korun.

Naše příští návštěva Švýcarska bude zaměřena na jih a západ této země. Hlavně kanton Ticino, hora Matterhorn s městečkem Zermatt a Ženevské jezero.