Jirkovy stránky

Původním plánem na letošní Vánoce byla návštěva Bosny a Hercegoviny, nakonec vše dopadlo jinak a krásných 12 dní jsme strávili ve slunném Španělsku a na Gibraltaru. 

1 ​Den               Padochov ( CZ ) – Belfort ( F )            996 km

                                                                 Tankování:  1.895,-

                                                                  Mýto:                77,-

                                                                   Ubytování:     963,-

Z domu vyrážíme v 7:30 směr Praha. Dnes a další dva dny je to jen o přesunu z bodu A do bodu B. Dnes jedeme Praha – Plzeň – Nürnberg – Karlsruhe – Mulhouse – Belfort. Cesta přes německé dálnice utíká rychle a tak v 16:45 přijíždíme do cíle dnešní cesty. Přespáváme v předem rezervovaném motelu, něco ve stylu F1 a ráno vyrážíme dál.

2. Den           Belfort ( F )  -  Girona ( E )                      896 km

                                                                 Tankování:  2.090,-

                                                                  Mýto:           1.826,-

                                                                  Ubytování:     963,-

Dnes opět nudný přesun po dálnici do Španělska, který občas zpestří mýtná brána a pěkně tučná sumička za poplatek Francouzské dálnice. Trasa vede na Lion – Valence – Orange – Nimes – Perpignan – Girona. Že se blížíme na jih nám napovídá teploměr, který ukazoval na jihu Francie v 15 hodin 17 stupňů. Do Girony přijíždíme v 16 hodin. Ubytování se nachází na rušné části hlavní ulice, kam s autem samozřejmě nemůžeme, takže po dlouhém objíždění parkoviště a hledání místa kam zaparkovat, se jdeme pěšky podívat, kde že to vůbec nocujeme. Nakonec se to ukazuje jako klasický pokoj jen s postelí a skříní (no co v názvu ubytovacího zařízení je přece Room in Girona ) takže co víc čekat. Nakonec to nebylo tak špatné, pokud vám nevadí společné sociálky a kuchyňka. Házíme věci do pokoje a protože je právě to nejhezčí světlo na focení, jdeme rychle do města. Od domácího dostáváme mapku s plánem města a rychle vyrážíme na nejvyšší bod města. Což je Torre Gironela – pozůstatky starého opevnění, kde se nachází i Katedrála Panny Marie - stavba je se šířkou 22,98 m nejširší jednolodní gotickou katedrálou na světě. Prošli jsme si i stánky, které tam v rámci vánočních trhů nabízely vše možné a příjemně unaveni se odebíráme na pokoj.

3. Den          Girona ( E ) – Algeciras ( E )                   1.238 km

                                                               Tankování:             1.733,-

                                                               Mýto:                      1.572,-

                                                                Ubytování 4 noci:  7.992,-

Ráno vstáváme brzy a vynecháváme i snídani, která je v ceně ubytování, protože do 9 hodin se nám čekat nechce a tak v 7 odcházíme. Na parkovišti vidíme, že přes noc bylo pod nulou, ale to se snad dnešním dnem změní. Jedeme přes celé Španělsko až dolů k Gibraltaru. Opět dosti zdlouhavá trasa po zpoplatněných dálnicích ve směru Barcelona – Tarragona – Valencia – Jeán – Granada – Malaga – Marbella – Algeciras. Kolem Barcelony je provoz dost hustý, ale potom odbočujeme na A3 směr Madrid , kde se neplatí mýto a tam jedeme prakticky sami. Trošku nám cestu kazí fakt, že v celém Španělsku platí na dálnici jen 120 km/h. A další děsivá věc je mýto. Ve Francii a Španělsku nám cena mýta dělá to stejné, co tankování do Oktávky a to se spotřebou do 5 litrů není žádný žrout. Cesta mimo zpoplatněné úseky je zajímavá v tom, jak se mění ráz krajiny ze severu na jih. Od turistických oblastí s palmami v oblasti Barcelony až po vyschlá písčitá pole s oranžovým pískem v zemi „ nikoho“. Po 12 hodinách přijíždíme na místo. Ubytování je v krásném hotelu Global Reina Cristina. Hotel má dobrou polohu. Nachází se sice u přístavu, ale kousek od autobusového nádraží a autobusy jezdí jak na Gibraltar, tak i do města Tarifa. Večer jdeme ještě prozkoumat okolí a najít nádraží pro zítřejší odjezd na Gibraltar. Autobus jezdí v pracovní dny každých 30, minut a stojí 2,40 euro/ osoba – jízdenka se kupuje u řidiče a trasa Algeciras – La Linea de la Concepción trvá cca 40 minut.

4. Den                                               Gibraltar                  0 km

                                                                 Tankování:             0,-

                                                                  Mýto:                      0,-

                                                                   Ubytování:             0,-

                                                              Ostatní výdaje:       2.400,-

V 8 hodin kdy vstáváme je tady dole na jihu ještě tma, ale od půl 9 je už krásný den, proto naše vstávání posouváme až na půl 9. Od 10:30 už začíná být venku příjemné teplo a svítit sluníčko. Snídaně, která nás čeká je neskutečná!! Víc jídla po hromadě jsme ještě neviděli. Je tady opravdu všechno, co se dá jíst. Od sýrů, salámů, šunek přes cereálie, párečky, vajíčka, slaninka, marmelády, džusy, různé druhy mléka, čaje, káva, ovoce, buchtičky, koláčky a místí specialita jako jsou rozmixovaná rajčata a spoustu dalších věcí. Snídaně nám trvá hodinu a do 15 hodin odpoledne nemusíme jíst. Na autobus jdeme po 10 hodině a v půl 12 už nás vysazuje na nádraží ve městě La Linea de la Concepción, ve městě které sousedí s Gibraltarem. Jedeme sem autobusem záměrně, protože na GIBu prakticky nejsou parkovací místa a nehledě k faktu, že běžný průjezd celnicí tu může trvat i několik hodin. Gibraltar je bezcelní zóna a tak kontroly aut jsou opravdu důkladné. Po překonání hranic, které je jen o kontrole pasu nás čeká téměř dokonalá Británie. Policisté v typických britských čepicích, platidlo Libra (ikdyž GIB má vlastní měnu – gibraltarská libra, ale běžně se platí eurem nebo librou) červené telefonní budky, na autech jsou SPZ se žlutým podkladem – jen volant je na správné straně a jezdí se tu vpravo. (MPZ Británie je GB – MPZ Gibraltaru je GBZ ).  Po Winston Churchill avenue přecházíme mezinárodní letiště. GIB je jediná země na světě, kde jedinou příjezdovou cestu do města (státu) přetíná přistávací dráha pro letadla. Máme velké štěstí a to, na co se těšíme už 3 dny, je tady. Přecházíme „ranvej“ a najednou se rozezní siréna, rozsvítí se na semaforu červené světlo, zavřou se dvířka pro pěší, závora pro auta, natáhnou se pod závorou ostnatí ježci pro případ, že by někdo chtěl projet a letadlo může vzlétnout (v našem případě EASY JET).  Ještě před tím, přijede do místa, kde letadlo kříží silnici při vzletu čistící vůz a veškerou nečistotu uklidí. Je to zvláštní pocit, stát na ranveji, když startuje letadlo…  Po odletu je opět zvukový signál, závory jdou nahoru a provoz může dále pokračovat. Směřujeme dál ke skále Rock of Gibraltar, na které (a pod ní) se GIB rozkládá. Rozloha Gibraltaru je 6,5 km2 a žije zde necelých 30.000 obyvatel. Nejvyšší bod na skále měří 426 metrů, což je více než Eifelova věž v Paříži. Na skále žije jediná kolonie opic v Evropě – Makak bezocasý a pověst říká, že pokud na skále budou opice, bude GIB patřit Británii. Na jednom z parkovišť je stanoviště lanovky, která nás za mírný poplatek 21 liber vyveze na samý vrcholek a opět sveze zpět. Cesta trvá asi 6 minut a výhledy na město jsou nádherné. Já osobně si výhled vychutnám až s pevnou půdou pod nohama. Po příjezdu nahoru nás upozorní, ať nekrmíme opice a teď už na skále můžeme být, jak dlouho chceme. Po zdolání pár schodů nás vítají opičky, které posedávají na okraji zábradlí a nechají se fotit. Opice jsou všude, skáčou a lozí po zbytcích opevnění, které na skále vybudovali Maurové ještě z dob, kdy se o skálu vedly boje.  Pokud opice uvidí u někoho igelitku – jdou po ni. Viděli jsme opici, která vyjídala brambůrky s pytlíku a ukradla návštěvníkovi přímo z kapsy igelitku, ve které byla sušená semínka. Sáček s chutí roztrhla a všechno společně s dalšími opicemi snědla. Na vrcholku trávíme asi 2 hodiny a opět máme štěstí, že zhora vidíme přistávat letadlo. K majáku na konci skály se nám už nechce, chození bylo opravdu dost a tak dole na náměstí Casemates Square dáváme oběd – Fish and chips a pro mě kus masa v podání půlky kuřete, brambor a zeleniny. Je po 17 hodině a tak ještě koupíme nějakou vzpomínku na GIB a v půl 7 nás autobus vysazuje opět v Algeciras. Dnešní den a hlavně Gibraltar byl opravdu pěkný a ta dlouhá cesta sem stála za to.

5 a 6    Den                                          Tarifa                            0 km

                                                                  Tankování:             0,-

                                                                  Mýto:                      0,-

                                                                   Ubytování:             0,-

                                                               Ostatní výdaje:       275,-

Po vydatné snídani odjíždíme autobusem do města Tarifa, kde se nachází nejjižnější pevninský bod evropského kontinentu (mnozí si myslí, že je to právě Gibraltar, ale není tomu tak). Cesta stojí 2,45 Euro a za 30 minut jsme na místě. Místní autobusové nádraží připomíná větší kantýnu, protože na jedné straně je bufet a na druhé malé okénko na prodej jízdenek. Před tím vším zastaví jeden autobus a nádraží je plné. Na pláž se dostáváme v 11:30, kdy už je tady pěkné teplo ( 24 stupňů). Nejjižnější bod je vlevo od nás - Punta Marroqui nebo-li Punta de Tarifa. Cesta po pláži v tričku a zimních botách trvá něco přes 30 minut a po příchodu na místo zjišťujeme, že se zřejmě jedná o vojenský objekt, kde je vstup zakázán a zamčená brána napovídá, že se k majáku na druhé straně asi nedostaneme. Odcházíme tedy na prohlídku města, kde se to hemží přípravami na Štědrý večer. Do ulic se vytahují stánky s grily, všude hraje muzika a do toho potkáváme santu klause jak rozdává dětem balónky. Zůstali bychom tady déle, ale jsou Vánoce a autobus jezdí jen v omezených časech. Po krátkém odpočinku na sluníčku a snězení místní zeleniny, kterou jsme koupily na trhu, se vydáváme k autobusu a jedeme do hotelu, kde si pouštíme vánoční pohádku a trávíme štědrý den v klidu a míru :o)

Druhý den se do Tarifi vydáváme znovu a tentokrát autem, protože autobus nejezdí už vůbec. Musíme přece nachystat pár slunečních paprsků před cestou do vnitrozemí. Celé dopoledne se proto vyhříváme na sluníčku a jen tak čteme knížku, pozorujeme místní a lenošíme.

7     Den                    Algeciras ( E ) – Madrid ( E )                    725 km

                                                                  Tankování:              1.045,-

                                                                   Mýto:                          220,-

                                                                   Ubytování 3 noci:   3.383,-

Dnes ráno si naposledy vychutnáváme výbornou snídani v hotelu a v 8:30 vyrážíme směr Madrid. I když je svátek, tak po cestě nacházíme otevřený LIDL a nakupujeme bagetky na cestu a vodu. Po 3 dnech bez auta je cesta celkem zajímavá a tak v 15:30 přijíždíme do hotelu VERTICE na okraji Madridu. Hotel se nachází v průmyslové zóně u vlakové zastávky San Cristóbal Industrial což je asi 15 minut jízdy vlakem do centra na madridské náměstí Puerta de SOL. Jak jistě každý ví, Madrid je hlavním městem a s počtem 3,1 miliónu obyvatel je i největším městem Španělska. Královský palác Palacio Real patří k nejmonumentálnějším a nejhezčím stavbám města - je asi desetkrát větší než Buckingham palace v Londýně.

8 a 9 Den                                    Madrid                                     0 km

                                                                  Tankování:                0,-

                                                                   Mýto:                         0,-

                                                                  Ostatní výdaje:      1.045,-

Snídáme z vlastních zásob a v 10:30 jdeme na metro, tedy vlastně příměstský vlak spojující okrajové části Madridu s centrem. Jízdenka stojí 3,30 euro na jeden směr/osoba. Jedeme do centra na náměstí Puerta de SOL (česky Brána Slunce), které je jedním z nejrušnějších míst v Madridu. Je to místo, odkud se počítají vzdálenosti španělských silnic (nultý kilometr) a všechny silnice ve Španělsku mají začátek právě tady. Náměstí je tedy považováno za srdce celého Španělska. Náměstí je plné lidí ale i různých „umělců“ ve všemožných převlecích jen aby z turistů vylákali nějaké to euro. Za nejhezčí náměstí Madridu je považováno Plaza Mayor, proto se tam také vydáváme. Na náměstí je plno stánků a ještě více lidí. Dojem nám trošku kazí právě probíhající rekonstrukce, takže nutné fotky a pokračujeme dál. Královský palác Palacio Real je odtud nedaleko, ale fronta lidí čekající na vstup na nádvoří a možnost vidět královskou zahradu je tak velká, že fotíme jen přes plot a jdeme dál. Dostáváme se až na Plaza de Espaňa, kde je monument španělského spisovatele Miguela de Cervantese a obou jeho knižních hrdinů Dona Quiota a Sancho Panzy. Přes velkou a rušnou ulici Gran Via se dostáváme až na Plaza de la Independencia s dominantou Puerta de Alcalá, který je vystavěn na kruhovém objezdu. Tato brána byla postavena v letech 1769 a 1778 na rozkaz krále Carlose III. na oslavu příchodu monarchy do hlavního města. Kolem brány vstupujeme do rozlehlého parku Retiro. Tento park je asi dvakrát větší než samotné centrum města a mimo spousty zeleně, laviček a chodníčků tu najdeme i sochu španělského krále Alfonsa XII., který shora pozoruje rej lodiček na vodní hladině umístěné pod sochou. Lodičky lze vypůjčit a klidně projíždět a relaxovat, ale počasí nebylo ideální a navíc tu už moc volného místa na hladině nebylo. Nohy už nás za dnešek docela bolí a tak směřujeme zpět na náměstí SOL.  Po cestě si sedáme v místní Chokoterii a dáváme si místní lahůdku Churros noc Cholcolate ( čuros s čokoládou ). Španělé ho jedí ke snídaně nebo odpoledne ke svačině, vyrábí se z mouky, smaží na oleji a namáčí do horké čokolády – moc dobrá kombinace !! Pozdní oběd si dáváme ve stylové americké restauraci z 50 let, je to tu opravdu jako v Americe, chybí tu jen růžový Cadillac od Elvise. Objednáváme si hambáče a wrap. Chutná výborně a nedá se v žádném případě přirovnat k dobrotám světového řetězce s hamburgry. Po téměř večeři ještě chvíli bloumáme uličkami a směřujme pomalu k hotelu. Druhý den je neděle a to znamená že od 8 do 15:30 je na Plaza de Cascorro a na Call de Ribera bleší trh. Není to nic malého, jsou to ulice a náměstí plné stánků, všude davy lidí a zboží všemožného vzezření. Koupíte tady od audio kazety, přes přívěsky na klíče, oblečení, hračky až po starožitnosti úplně všechno. Jakmile se propleteme mezi davy a dostaneme se na ulici Ronda de Toledo, kde už se dá volně dýchat a směřujme do muzea Reina Sofia, které má až do 15 hodin vstup zdarma. V muzeu jsou obrazy od všech velkých umělců

( Gaudí, Picaso,..) Jedná se o budovu která byla v 18 století přestavěna z nemocnice na muzeum – oficiální název je Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía. Je zde zakázáno fotit, ale musím říct, že pro mě, jako obdivovatele tohoto typu umění, tu nebylo k focení zhola nic. Poslední věc, kterou chceme v Madridu vidět je brána Evropy na náměstí Plaza Castila. Dvojice kancelářských věží Puerta de Europa I a II nebo také Gate of Europa, představuje severní bránu do Madridu na nejdůležitější městské třídě Paseo de la Castellana - 114 metrů vysoká věž je prvním nakloněným mrakodrapem na světě. Na opačné straně (o 180 stupňů dále) stojí Torre Caja Madrid  - mrakodrap má 45 pater a s výškou 250 m je nejvyšší mrakodrap Španělska. Po prohlédnutí směřujeme k metru a pomalu k metru. Madridské metro patří k jednomu z nejstarších v Evropě (1919) a má druhý největší systém svého druhu v Evropě, menší než londýnský a větší než moskevský. Zhruba 92 % celé sítě je podzemní. Současný systém má 12 linek o celkové délce 226,7 km. Cestujícím může sloužit celkem 190 stanic.

10        Den                     Madrid  - Barcelona                              621 km

                                                                Tankování:                1.073,-

                                                               Mýto:                                 0,-

                                                                 Ubytování 3 noci:     5.858,-

Dnešní den opět přesun, tentokrát do hlavního města katalánska – Barcelony. Středozemního moře na severovýchodě Španělska. Po Madridu je druhým největším španělským městem s počtem 1,5 milionu obyvatel. Madridem projíždíme po dálnici, ale i tak nám to zabere více než 30 minut. Rozloha Madridu je až neskutečná. Za 6 hodin jsme v Barceloně a to i přes to, že využíváme místních silnic a dálnic bez poplatku. Moc se nám nedaří najít ubytování – Residence Tora Girona. Hotel nemá žádné směrovky ani na štítu nápis, ale nakonec se doptáváme a vše bez problémů nacházíme. K večeru se ještě vydáváme prozkoumat okolí – najít zastávku metra a něco nakoupit. Po cestě potkáváme fotbalový stadión FC Barcelona, tak jdeme nakouknout do fanklubu. Všude jsou dresy a různé předměty spojené s fotbalem – samozřejmě za dost vysoké ceny. Dnes ještě potřebujeme jíst a tak hledáme obchoďák. Je na hlavní třídě Avinguda Diagonal, které protíná celou Barsu. Ovšem najít vchod do supermarketu se jeví jako problém a tak nám pomáhá pracovník ostrahy a směřuje nás do druhého podzemního patra, tam už kupujeme vše potřebné i nepotřebné, protože z toho množství kvalitních potravin až přechází zrak a ochutnat chceme co nejvíc. Táhneme asi 5 kilo v batohu na pokoj a po výborné večeři plánujeme následující dva barcelonské dny a že toho tady chceme stihnout opravdu hodně.

11 a 12 Den                                     Barcelona                              0 km

                                                                       Tankování:                      0,-

                                                                Mýto:                              0,-

                                                                 Ostatní výdaje:       1.183,-

Snídaně v tomto hotelu není ani zdaleka tak bohatá jako v Algeciras, ale na jídlo to samozřejmě stačí a tak se po snídani vydáváme na cestu do centra Barcelony. Celý výlet začíná na zastávce metra Palau Reial, kde kupujeme jízdenku na 10 jízd za 10,30 euro. Když budeme jezdit podle plánu krásně nám to do zítra vystačí. Po zelené lince L3 jedeme bez přestupu až na zastávku Vallcarca, kde začínáme naše dlouhé putování v parku Güell. Park se nachází  na svahu hory Turó del Carmel obráceném směrem k moři. Park navrhl katalánský architekt Antoni Gaudí původně jako zahradní město o celkové rozloze 17,8 hektarů. Bohužel ale do parku přicházíme z jiné strany než je hlavní vstup a tak o poplatcích, které se platí (resp. Vstupenky které se kupují u hl.vchodu ) nemáme nejmenší tušení.V našem průvodci je napsáno – neplatí se žádné vstupné. Nejprve nás dav turistů zavede na nejvyšší místo v parku a tím je rozhledna, ze které je nádherný výhled na celou Barcelonu, střechy domů se třpytí v dopoledním sluníčku, pod námi na lavičce hraje místní umělec na plechovou kytaru a tak jen koukáme na tu krásu kolem. Za chvíli už se na nás tlačí další turisté, tak pokračujeme dál do parku. Přicházíme k místu, kde by se nám hodily vstupenky zakoupené u hlavního vchodu, ale protože je všude tolik lidí a dolů na terasy pouštějí vždy po 30 minutách jen 400 lidí, tak jsme to pro dnešek vzdali. Procházíme po chodníčcích rozlehlého parku a v tom… na zemi leží platná 2 denní jízdenka na metro. Tak alespoň nějak se nám kompenzuje nemožnost podívat se dolů na terasy. Asi po 2,5 hodinách chození, focení, odpočívání směřujeme na jednu z nejhezčích a nejúchvatnějších děl Antonia Gaudího – věčně rozestavěný chrám Sagrada Familia (svatá rodina ). Tato stavba se z darů a příspěvků staví již od roku 1882 a podle plánů, by se měla celá dostavět v roce 2026, kdy tomu bude 100 let od Gaudího smrti. Je zbytečné psát, že něco tak neskutečně obrovského a propracovaného do nejmenších detailů jsem ještě neviděl. Samozřejmě bylo všude opět plno lidí a tak pro příště víme, že objednání vstupenky jak do parku Güell tak Sagrada Familia je NUTNÉ přes net. Cena za oba vstupy vyjde kolem 20 euro. Alespoň si tedy celý objekt obcházíme dokola a snažíme se něco pěkného vyfotit. Protože máme zmiňovanou jízdenku navíc, dál pokračujeme metrem a to až na náměstí Plaça de Catalunya, které je jedno z nejdůležitějších náměstí v Barceloně. Na náměstí Catalunya se střetává hned několik velmi důležitých ulic a to Passeig de Gracia, Rambla de Catalunya, La Rambla a pouze pro pěší vyhrazená ulice de l’Angel. Naše kroky vedou právě po ulici La Rambla, která je plná drahých obchodů, ale je tu i skvělá tržnice, kde koupíte od čokolády, přes čerstvé ryby, sýry, maso až po vynikající džusy přímo z místních plodů. Je to opravdu zážitek se sem vydat. Přímo naproti tržišti je vstup do gotické části Barcelony – Bari gotic. V této čtvrti se můžeme těšit domům a budovám tradiční barcelonské architektury a četným památkám historického charakteru. Srdcem čtvrti je Plaça Reial, nejživější náměstí v Barceloně. Náměstí je lemováno budovami s vysokými sloupy, v jejichž podloubí se skrývá množství obchodů a hospůdek. Uprostřed náměstí stojí fontána obklopená palmami a reflektory. Tato scenérie patří také ke Gaudího dílům. Odtud pokračujeme metrem do luxusní části barceony – La Barceloneta. Tato čtvrť se nachází u moře a krásné písečné pláže. Všude se procházejí lidé, ve vodě najdeme surfaře a kolem dokola je spousty restaurací. Na pláži chvíli odpočíváme pod palmami a nasáváme atmosféru, potom se po pláži vydáváme k přístavu a dál po hlavní ulici Passeig de Colom až k monumentu  Cristobol Colom (Krištofa Kolumba).  Kolem pomníku míříme opět na ulici La Rambla a metrem směřujeme k domovu. Dnešní den máme nachozeno něco přes 10 km a zítra nás čeká to samé. Musíme stihnout co nejvíce a tak hned ráno vystupujeme na Passeig de Gracia, kde je další Gaudího dílo – dům  Casa Battlo. Budova je potažena dominující fasádou, na které se nacházejí balkóny ve tvaru lebek a větší okna jsou rozdělena holenními kostmi, popřípadě nohami racka. Na střeše zas jsou komíny připomínající mimozemšťany. Stavba na každého působí jinak a to byl záměr. Celá stavba je kulturní památkou a v roce 2005 byla zapsána na seznam světového dědicví UNESCO. Kousek dál stojí další Gaudího dílo –  dům Casa Milà neboli La Pedrera. Bohužel ani do jednoho domu jsme díky davům turistům nešli, ale to vše napravíme v naši příští návštěvě Barcelony. Metrem pokračujeme dál až na náměstí Plaza Espaňa odkud se vydáváme na dlouhý výlet – na kopec Montjuic. Hned u náměstí je vidět obrovská fontána Font Magica, za nichž je Národní muzeum umění a toto celé je brána na kopec Montjuic, kde na vršku stojí hrad Castell de Montjuïc s nádhernými zahradami Jardins del Mirador, odkud je zajímavý výhled na přístav, moře i město a stadion Estadi Olímpic Lluís Companys, kde byly v roce 1992 zahájeny olympijské hry. Celý kopec je tak rozlehlý, že to spolehlivě vydá na celodenní výlet. Dostat se až na vrchol k hradu nám dává docela zabrat a tak dolů už využíváme služeb barcelonské dopravní společnosti a autobusem sjíždíme opět na náměstí Plaza Espaňa. Máme toho už dnes opravdu hodně a když to vypadá, že jsme toho dnes moc neviděli, jsme uchození a příjemně vyčerpaní. Dnes se loučíme s překrásnou Barcelonou a slibujeme ji, že ji určitě ještě navštívíme, je tady toho k vidění tolik, že za dva dny to projít opravdu nejde.

 13 Den                         Barcelona - Padochov                          1.924 km

                                                                   Tankování:                      3.355,-

                                                             Mýto:                              2.338,-

V 10:30 opouštíme bránu hotelu a po cestě se naposledy loučíme s Barcelonou. Za hodinku jsme na hranicích s Francií a po projetí i Německa už nemá smysl někde hledat ubytování a jedeme až domů. 1.924 km za 15,5 s průměrnou rychlostí 120 km/h. Zastavujeme jen na tankování a malý odpočinek. Od Plzně se cesta neskutečně táhne a domů přijíždíme ve 2:03 ráno.                                                              

             Vánoce v číslech:

Celkem ujeto 6.399 km z toho poslední den 1.924 km za 15,5 hodiny

Spotřebováno                                                  1l oleje 5W-30LL   a 424 litrů nafty

Čas strávený v autě                                          59 hodin

Celkové náklady na mýto                                  6.033,-

Celkem náklady na PHM                                    11.191,-

Celkové náklady na ubytování

včetně jídla a ostatních výdajů                         24.062,-

Letadlem je cesta o mnoho levnější a rychlejší (Praha – Londýn – Gibraltar), ale můj cíl – projet celou Evropu po vlastní ose (auto + motorka) je pořád velký a proto taková dlouhá cesta. Navíc bychom neviděli Madrid ani Barcelonu, alespoň ne v takovém čase jaký jsme měli k dispozici na Vánoce. Do Barcelony a vůbec celého Španělska se ještě rozhodně vrátíme, je tam toho ještě hodně k vidění.         

Celá fotogalerie je tady: http://jirkaafazer.rajce.idnes.cz/2014_Vanoce_Gibraltar_Tarifa%2C_Madrid%2C_Barcelona/