Za vraky aut do Skandinávie 2015
Před nějakým časem jsem viděl článek a fotografie od českého fotografa Vládi Cettla, kde se svojí stařičkou škodovkou absolvoval návštěvu jednoho z nejznámějších vrakovišť na světě. Protože doba je uspěchaná a tlak na ekologii je velký, dost těchto vrakovišť z mapy světa ubývá a proto nebylo na co čekat. Září 2015 bylo naplánováno jako odjezd do Švédska.
Jedno z malinkých a méně známých lesních vrakovišť je v RYD kousek od městečka Tingsryd.
Toto místo patřilo ve 30 letech člověku jménem Åke Danielsson, kterému se ovšem říkalo Åke z Myren – narodil se 8.5.1914. V mládí pracoval na farmě za měsíční plat 25 SEK. V roce 1935 si řekl, že začne podnikat a velice levně zakoupil bažinatou půdu a jeden velký rýč. Chtěl prodávat rašelinu. Tento záměr se mu dařil až do 50tých let kdy se rozhodl věnovat se automobilismu, protože v této době auto znamenalo majetek. Na svůj bažinatý pozemek postupně navozil přes 130 vozidel (dnes asi 40 vozidel k vidění ), které prodával a bylo zde i vrakoviště. Obchody se dařily a s tím přišly i potíže s místními úřady ohledně ekologie. ÅKe vždy všechny problémy s ekologií a vyměřenou pokutou vyřešil. Po čase přišla výzva o odstranění celého vrakoviště nejpozději do 30.11.1998. Nakonec i toto bylo vyřešeno a vrakoviště mohlo zůstat na svém místě. Dne 27.11.2000 Åke v nemocnici ve městě Växjö umírá.
Díky Åke z Myren můžeme i dnes zažít atmosféru tohoto mystického místa a nechat na sebe působit dojem dávných časů kdy tato vozidla běžně jezdila po silnici. Dnes už jen odpočívají mezi stromy, které prorůstají blatníky vozidel a příroda si nemilosrdně bere zpět vše co se dá. Skla vozidel už tu téměř nejsou. Buď se rozprodala nebo místní nenechavci přemístili vše co se ještě přemístit dalo. Auta jsou zabořená až po podvozek v zemi, protože místní podloží není moc stabilní. Na jednom z mála tachometrů, ze kterého se dá ještě něco vyčíst je údaj 1.351 km. Toto auto bylo jistě kdysi na prodej, ale k tomu už nikdy nedošlo…
Druhé navštívené vrakoviště je úplně jiné. Byl to bývalý autobazar a nachází se v Båstnäs kousek od Norské hranice. V 50tých letech si sem chudší Norové jezdili pro ojetiny a obchodu se skvěle dařilo. Potom se ale situace rychle obrátila a ekonomika Norska se prudce vyšvihla a o tato auta přestal být zájem. Můžeme tu tedy dnes vidět přes 1.000 aut naskládaných na sobě i ve třech řadách. U hlavní budovy vás uvítá švédsky i anglicky psaný text. „ Toto je soukromý pozemek. Foťte, dívejte se, nic neberte a auta neotvírejte. Nechoďte do chat – jsou tam pasti, jestli se zraníte – je mi to jedno, ale mějte na paměti, že tady vaše volání o pomoc nikdo neuslyší. Pozemek má stále svého majitele a v minulosti byly budovy často vykrádány, proto ten nápis. Jestliže v RYD působilo vrakoviště tajemně, tady je to až děsivé. Uprostřed lesa jsou na sobě naskládány stovky vraků vozidel. Některé jsou celé porostlé mechem, jiným roste místo motoru bříza a některé nejsou pod popadanými stromy ani vidět. Procházím celé hodiny touto „ nádherou“ a zase přemýšlím o té době, kdy tu byl ruch a veselý život. U bývalé příjezdové cesty stojí za sebou řada VW brouků jako z apokalyptického filmu. Pokud vás atmosféra do sebe jen trošku vtáhne, tak je to někdy až děsivé místo… Najdeme tu, zarostlou v trávě i raritu v podobě Škody MBX. Je to auto, kterého vyjelo v 60tých letech na silnice jen 2500 kusů, dnes jich jezdí jen pár kousků.
Takových míst jako jsou ta ve Švédsku moc není a proto koho jen trošku zajímá historie a auta, je dobré na nějaké takové místo přijet. Tady si uvědomíte jak poctivé byly materiály ze kterých se auta vyráběla, protože i po 70 letech jsou některá „téměř“ funkční.
Fotogalerie:
http://jirkaafazer.rajce.idnes.cz/2015_Za_vraky_aut_do_Skandinavie/